Už je to mnoho let, co jsem se začala systematicky věnovat sbírání všech možných informací o Orlických horách. Časem mě napadlo, že by bylo hezké je poznat i cíleně, na nějakých výletech. Napadlo mě jezdit na krátké, jednodenní výlety (protože nejlíp se mi spí ve vlastní posteli, i když nemám problém s tím usnout kdekoli jinde), neboť nemám řidičský průkaz a tím pádem jsem odkázaná na hromadnou dopravu.

 

Na Vysoký kámen denně koukám ze svého pokoje, a tak jsem se rozhodla, že si na něj vyšlápnu, protože se mi zdálo, že by bylo pěkné, kdybych se na něj jednou mohla podívat a říci si: "Tak tam jsem byla." Naplánovala jsem si to na 2.7.2013. Vlakem jsem dojela do Mladkova a pak se po červené vydala k vrcholu (843 m) kolem radioaktivního Pramene knížete Rostislava, lesem, kde rostlo plno digitalisu (náprstníku červeného). Obzvlášť jím byly zasypané dvě louky ve svahu Vysokého kamene. Digitalis je pro mě jednou z nejfotogeničtějších květinek, a tak jsem ho fotila stále znovu a znovu, zblízka i zdaleka, užívala jsem si bzučení nejrůznějších zástupců hmyzí říše, kteří vlétali do jednotlivých květů. Dole, z úpatí hory, se mi naskytl nádherný výhled na vrchol Studený (721 m), kde se nacházejí Studenecké skály, největší skupina skal v Orlických horách. Dokonce se mi povedlo spatřit i svou rodnou vísku Sobkovice z místa, kde se nacházela nižší vegetace, a tak tam byl lepší výhled.

 

Když jsem došla na vrchol a vystoupila na skalku, podle níž má Vysoký kámen své jméno, stala se mi dost nepříjemná věc. Jelikož jsem byla v sandálech, vytrhl se mi jeden řemínek. Cestou dolů se mi dost špatně šlo, zejména ta první část cesty, která prudce klesá lesem. Bohu díky se mi však nic nestalo, ale musela jsem být hodně opatrná. Poseděla jsem ještě u Pramene, který prý má moc dobrou vodu, a pak jsem se vydala na poslední úsek cesty, zpátky do Mladkova k vlaku.

 

Byla to má první výšlapová túra po Orlických horách (ta úplně první vedla jenom po rovině a navíc byla velmi krátká), a od té doby jich následovalo mnoho, neboť se z toho pro mě stal ne koníček, ale doslova kůň a s tím zároveň i nejlepší způsob relaxace, při němž dokážu opravdu vypnout a zapomenout na všechno, kochat se krásou Orlických hor a zachycovat je fotoaparátem. 

 

FOTOGALERIE 2.7.2013